|
|
Spor o sázavské hutě po smrti Josefa Kavaliera
Havlová, Kateřina ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Foltýn, Dušan (oponent)
Roku 1835 zakládá v Sázavě František Kavalír huť. Ta dokázala, navzdory všem překážkám, včetně těch přírodních, natolik prosperovat, že se zúčastnila několik mezinárodních výstav skla (například v Paříži a Londýně). Sázavské hutě fungovaly bez větších problémů do roku 1903, kdy zemřel syn Františka Kavalíra Josef. V jeho závěti bylo totiž napsáno, že podnik nedědí jeho syn Vladimír, který 20 let s otcem spolupracoval na chodu, nýbrž se stává pouhým správcem. Majitelem se má stát až vnuk Josefa, Vladimír Josef, který ale musí být v době otcovy smrti plnoletý. Jinak přechází podnik do majetku Josefovy dcery Marie Srbové. Vladimír Kavalier ale zemřel již roku 1919 a jeho syn nebyl ještě plnoletý. Bratři Srbové využili závěti otce své matky a začali si sázavské sklárny nárokovat. Ve 20. letech 20. století vedly obě rodiny velmi nákladné soudní jednání, které vyvrcholilo zadlužením obou rodin, až roku 1941 došlo ke ztrátě všech čtyř dosavadních hutí. Díky pramenům, které poskytuje Archiv České národní banky a Státní okresní archiv Kutná Hora budu moct využít metody přímé (studium závěti a soudních materiálů). Pomocí statistické metody analyzuji úvěry a dluhy sázavských skláren z let 1927-1941. Základním cílem je popsat příčiny sporu, prozkoumat míru zadlužení, zjistit, jakou roli v zadlužení hrála...
|
|
|
Mapování historických technických staveb v příhraničním regionu
VONDRUŠ, Pavel
Tato bakalářská práce se zabývá historickými budovami v příhraničním regionu. V úvodních kapitolách jsou krátce popsány technické budovy a historické milníky ve vývoji skla a skláren. Dále jsou zde zmíněné dva významné rody sklářů. Hlavní část práce utváří kapitoly o sklárnách a hamrech samotných. V práci jsou uvedeny jednotlivé technické budovy (především sklárny), případně místa, kde tyto budovy dříve stály. Všechny tyto historicky významné sklárny a hamry jsou znázorněny na mapách podle různých kategorií.
|
|
|
History of the German minority in the village Lenora until today
TOUŠEK, Filip
Tato diplomová práce se zabývá tématem německé menšiny v obci Lenora. Protože byl život v Lenoře úzce spojen se zdejší sklárnou, je v práci popsána i historie skla na Šumavě a lenorské sklárny. Od založení Československa je vždy popsán kontext celého Československa, a až poté je analyzován život v Lenoře. Práce informuje také o situaci po odsunu, protože v Lenoře zůstalo kvůli sklárně hodně Němců. Pro doplnění historie Němců v Lenoře byly provedeny s několika pamětníky rozhovory. Po odsunu se obyvatelstvo v Lenoře hodně proměnilo, proto byla napsána i jedna kapitola o reemigraci. Poslední kapitola informuje o dnešním stavu. Přičemž je zde popsán spolek Heimatkreis Prachatitz, který je spravován od Němců, kteří žili v prachatickém okrese.
|
|
|
DĚJINY MICHLOVY HUTI V 17. A 18. STOLETÍ. PŘÍSPĚVEK K HISTORII ŠUMAVSKÉHO SKLÁŘSTVÍ
NOVÁKOVÁ, Eva
Bakalářská práce ,,Dějiny Michlovy hutě v 17. a 18. Století'' si klade za cíl přiblížit historii šumavské sklářské hutě proslavené objevem křídového skla. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola stručně představuje panství Vimperk a vrchnost, pod kterou vybraná huť patřila. Další část se věnuje problematice šumavského sklářství v období 17. a 18. století. Třetí kapitola podává informace o výrobě skla a sklářském nářadí a představuje výrobky, které zmiňovaná huť vyráběla. Stěžejní částí této práce je čtvrtá kapitola, která se zabývá touto hutí. Představuje jednotlivé huťmistry a jejich práva a povinnosti. Věnuje se také celkovému postavení Michlovy hutě ve vybraném období. Součástí práce je také obrazová příloha.
|
|
|
Buquoyské sklo
KRÁTKÁ, Lenka
Tématem práce je vývoj sklářství na jihočeských panstvích rodu Buquoyů. Práce vytváří komplexní pohled na starý francouzský rod, který přišel na území Čech po roce 1620, a dokládá jeho historické, sociální, ekonomické a v neposlední řadě i umělecké aktivity. Buquoyové v průběhu dvou set let propojovali evropské a místní zkušenosti, až zcela splynuli s českým prostředím. V úvodu práce se zabývám genealogií rodu Buquoyů. Následující kapitola je věnována historickému vývoji sklářské výroby v oblasti Novohradských hor před příchodem rodu Buquoy na jihočeská panství. Dále chronologicky popisuji jednotlivé buquoyské sklárny, působící na Novohradsku. Hlavní část práce věnuji samotnému sklu. Jednotlivé kapitoly pojednávají o skle vyráběném od první poloviny 17. století do poloviny století 19. Jedna z podkapitol je věnována hyalitovým sklům, unikátním opakním sklům, z nichž nejvýznamějším byl černý hyalit. Tato temná sklovina s lesklým povrchem se vyráběla od roku 1817 v buquoyské sklárně Jiříkovo Údolí a později i ve sklárně Stříbrný Vrch. O dva roky později byla zavedena i výroba červeného hyalitu. V závěru práce připomínám i skla polodrahokamová. Charakter těchto skel je podobný ušlechtilým přírodním materiálům, především mramoru a polodrahokamům. Typickými znaky těchto skel je barevnost, neprůhlednost a většinou i žilkovaná a mramorovaná struktura povrchu. Hlavními představitely těchto skel jsou lithyaliny. Ve své práci věnuji podkapitolu i agathinům, které sice tvarově i vzhledově lithyliny připomínaly, avšak při jejich tvorbě byly zvoleny odlišné postupy práce se sklem, neboť hrabě Jiří František Buquoy neusiloval o imitaci přírodních materiálů.
|
host ::
RSS.